Turecké dýmky a videňské intriky

Czech: 

Po pádu kontinentálního systému zaplavilo kontinent anglické zboží a firmě poklesly tržby. Vedle nožů a podobného zboží se tehdy v podniku začaly kompletovat žádané dýmky, přičemž soustružené troubele firma odebírala od rumburských soustružníků, střapce od místních výrobců stuh a keramické dýmkové hlavičky dodávala továrna na kameninu Eugena Leyhna v Pirně. Hotové dýmky pak firma expedovala do Haliče, Uher, Moldávie, Valašska (Rumunska) a dokonce až do vzdálených provincií Turecka, odkud se část vývozu vracela zpět do Rakouska jako originální turecké výrobky.

Po smrti dětí se Rösler v roce 1815 z podniku stáhl a přenechal jej svým synovcům Josefu Emanuelu (1787 – 1866) a Johannu Franzi Fischerovým a Josefu a Aloisi Röslerovým. Roku 1818 firma postavila při dosavadním provozu novou tovární budovu (čp. 442), k níž o dva roky přibyla nová brusírna. Tehdy již podnik zaměstnával kolem dvě stovky pracovníků.

Obchodní úspěchy manufaktury ležely v žaludku zejména vídeňským nožířům, jež Rösler s Fischerem připravovali o zisky. Ti jejich firmu obvinili z podloudnictví a mikulášovický závod celý rok 1818 tajně hlídala policie, která ale nic nekalého neodhalila. Za své zásluhy o průmysl v zemi i za různá nespravedlivá pronásledování byl Ignaz Rösler císařem Františkem I. dne 7. dubna 1819 povýšen do dědičného šlechtického stavu s predikátem „šlechtic von Ehrenstahl“ (z Čestné oceli). Zároveň s ním se stal šlechticem i Josef Emanuel Fischer, jemuž byl přiznán titul „šlechtic von Röslerstamm“ (z Röslerova rodu). Josef a Alois Röslerovi obdrželi od císaře medaile za zásluhy.

V polovině 19. století se stal jediným majitelem firmy zmíněný Alois Rösler, po němž podnik získal jeho syn Adolf. Ten závod v roce 1889 prodal mikulášovickým podnikatelům Theodoru Hesse, Johannu Eduardu Dittrichovi a Josefu Schlösingerovi, kteří pak vedli podnik dál pod firmou Ignaz Rösler´s Nachfolger (Nástupci Ignaze Röslera). Noví majitelé v prudkém svahu pod stávajícími výrobními objekty vystavěli v roce 1902 čtyřpodlažní tovární budovu (čp. 459). V této době firma pravděpodobně začala s výrobou rybičky, kultovního kapesního nožíku, který se v Mikulášovicích vyrábí dodnes.

English: 

When the Continental Blockade collapsed, English goods flooded the European market and company profits fell. Rösler supplemented his product line by assembling pipes for tobacco smoking. Stems came from lathes in Rumburk, decorative tassels from local ribbon makers, and ceramic pipe bowls from Eugen Leyhn’s porcelain works in Pirna (Saxony). The company assembled the pipes and exported them to Galicia, Hungary, Moldavia, Walachia, and to the far corners of Turkey (from which a portion of the shipment invariably returned to Austria to be marketed as “original” Turkish pipes).

After the death of his own children, Rösler retired in 1815, leaving the business to his nephews Josef Emanuel (1787-1866) and Johann Franz Fischer and Josef and Alois Rösler. In 1818 the company added a new factory building (no. 442), followed by a new grinding hall two years later. By this time the firm employed around two hundred people.

The company’s success was a thorn in the side to Vienna knife makers who saw Rösler and Fischer encroaching on their profits. They fabricated accusations that the company was engaging in contraband and the Mikulášovice factory was secretly monitored by police throughout 1818. Investigations, however, found no evidence of foul play. On 7 April 1819, for service to his nation’s industry and for suffering unjust persecution at the hands of his competitors, Emperor Franz I bestowed Ignaz Rösler with an inheritable title, making him Ignaz Rösler von Ehrenstahl (“true steel”). Josef Emanuel Fischer was given the title von Röslerstamm (“of the Rösler line”). Josef and Alois Rösler received medals of honor.

In the mid 19th century Alois Rösler became the sole owner of the company, followed by his son Adolf, who sold it in 1889 to Theodor Hesse, Johann Eduard Dittrich, and Josef Schlösinger, all of Mikulášovice, who did business as Rösler’s Nachfolger (Rösler’s successors). In 1902 the new management built a four-storey factory building (no. 459) on the steep slope below the existing facilities. It was likely at this time that the company began producing the fish-shaped pocket knife for which it is so well known today.

Notes: 

Ukázka z knihy (160 s.). Téma: dějiny průmyslu.

Year: 
2012